O víkendu jsem namátkově zalistoval v dalším čísle časopisu Motocross, tentokráte 1/1984. Redakce hned v úvodu děkuje všem čtenářům za pochvalné dopisy a omlouvá se, že zatím neumí řešit prodej v podobě předplatného, neboť časopis vychází zatím nepravidelně a pokaždé v jiném cenovém nákladu. Do budoucna redakce slibuje alespoň barevné obálky (časopis je zatím celý černobílý a psaný strojopisem).
Danny La Porte (USA)
Toto číslo přináší například rozhovor se státním trenérem Janem Strachem, kde se mj. pojednává o tom, že v ČZM Strakonice ukončili výrobu motokrosových speciálů ČZ pro závody MS, a tak bude česká reprezentace v sezóně 1984 jezdit na strojích z dovozu. Stroje byly zakoupeny z devizových prostředků ÚV Svazarmu přes podnik zahraničního obchodu Motokov a budou majetkem ÚV Svazarmu. Jednalo se o stroje Kawasaki 125ccm a 250ccm. Zároveň se v rozhovoru vysvětluje, proč se muselo v MMČR ve třídě 125ccm stále jezdit se strojích ČZ. Důvodem prý byl sporný přehled o výkonnosti jezdců, hlavně juniorů kvůli nesouměřitelnosti užívané techniky.
„Z ČSSR do celého světa!“ – tak se jmenoval článek o pneumatikách Barum, konkrétně typu Sandy/Muddy, což byly motokrosové pneumatiky do písku a bláta. S těmito pneumatikami v zahraničí obchodovala firma Mefo, zastoupená Willy Lieblem. Díky oblibě těchto sportovních pneumatik se brzy sortiment rozrostl i na ostatní motoristické disciplíny.
Technický článek se zabývá zajímavou konstrukcí přední vidlice motokrosového stroje. To firma White Power přišla s tzv. obrácenými vidlicemi. Jako první je jezdil už v roce 1982 Brad Lackey (USA), tehdy mistr světa ve třídě 500ccm. KTM od roku 1984 standardně používá tuto konstrukci u modelů 500ccm.
SVS Strakonice přijímá nové jezdce a to Zdeňka Antonyho, Míru Kučírka, Jiřího Hrobského, Josefa Zapletala, Vlastimila Válka ml. a Bohumila Kubu.
Ve výsledcích se můžeme podívat na celkové umístění v Mistrovství ČSSR v sidecarcrossu 1983. Dominují ouběničtí jezdci v čele s vítěznou posádkou Peták-Gažík. Z jihočeských jmen najdeme například bratry Liškovi na celkovém druhém místě a dále pak například i dosud aktivní borce Jardu Vrchotu se spolujezdcem Machovcem, a nebo Honzu Chromého, coby „mitfáru“ jezdce Šálka.
Hodně zajímavý je také rozhovor s předními jezdci MS třídy 500ccm Američanem Danny La Portem (na snímku) a Belgičanem Georgesem Jobem. Hlavně co se týká kritiky ze strany La Porteho na adresu amerického stylu motokrosu. Doslova říká: „ Absolvovat závody v USA je přímo odporné. Motokros tam znamená trpký reklamní boj a nebezpečnou show. V USA existují lidé, kteří by za peníze udělali všechno, úplně všechno. Závody se konají s nepředstavitelnou hrubostí, úplně jsme zapomněli, že motokros je také sportem.“ S tím souhlasí i Jobé, když říká: „Američané stále jezdí na hranici svých možností a často riskují více, než je v dané situaci zapotřebí. Peníze hrají v USA strašně důležitou roli a to pak vede k těmto přemrštěnostem. Evropské jezdce považuji za racionálnější a zralejší.“ (Tato slova se samozřejmě hodila bývalému režimu, ale pozor, tento rozhovor byl přeložen ze západoněmeckého motokrosového časopisu, nebyl to tedy účelový, zmanipulovaný článek pro komunistická média). La Porte zároveň poukazoval na to, že se v Evropě podceňují menší kubatury a jejich vítězové. Nechápe, proč se všechno točí kolem třídy 500ccm.
V rubrice „Kdo je kdo“ je mj. představen Ervín Krajčovič. Tehdy dvacetiletý mladík, syn bývalého úspěšného reprezentanta shodného jména. Pod jeho vedením začal Ervín junior s motokrosem v patnácti letech a to rovnou na motocyklu ČZ 250ccm. Další rok jel už Krajský přebor a v sedmnácti se hned kvalifikoval do přeboru ČSSR Juniorů (kéž by takto výkonnostně stoupali a hlavně chtěli stoupat i dnešní mladí jezdci). Hned první rok se umisťoval na pódiových místech. Další rok mu otec opatřil motocykl Suzuki, s kterým získal v juniorském mistráku 1982 celkové druhé místo. Poté nastoupil základní vojenskou službu do ASVS Dukla Praha, kde pod odborným vedením nadále zvyšoval svou výkonnost.
Tak zase někdy příště!
Evžen, 2015-02-09
Tak jsem se byl dnes podívat v Táboře na jednorázovém MS v cyklokrosu. Dorazil jsem až odpoledne na kategorii žen, zafandit Jihočešce Kateřině Nash (na snímku z dnešního závodu, vyfoceno jen mobilem). Dopoledne jeli junioři a v nich byl suverénní Dán Andreassen, který soupeřům ujel rozdílem třídy. Nejlepší naši reprezentanti byly až za třicítkou.
To v ženách měla Kateřina Nash ambice ty nejvyšší. Jelo se na 40 minut plus kolo. Počasí kolem nuly, na povrchu blátíčko a podmrzlý povrch. Kateřina se pomalu ale jistě drala první desítkou dopředu a do posledního kola najížděla třetí v těsném souboji s Nizozemkou Vosovou a Angličankou Harrisovou za svými zády. Lidé ji mohutně povzbuzovali doslova na každém metru trati, ale obrovské vypětí a asi i trochu nervozita způsobily, že měla Kateřina v posledním kole dva pády a tak nakonec dojela pátá. V cíli si navíc stěžovala na promrzlé prsty, což byl asi také důvod těch pádů při dobržďování, povrch byl navíc hodně kluzký. I tak ale byl její výkon úchvatný. Vyhrála sympatická Francouzka Pauline Ferrandová-Prevotová.
Jinak přihlíželo mým odhadem tak 15.000 diváků a bylo slyšet a vidět opravdu hodně cizinců, řekl bych dobrá polovina. Čeští fanoušci se sjeli z celé republiky. Dobré bylo i mezinárodní obsazení závodu, kromě evropských závodnic startovaly například Japonky, Američanky, Australanky, Kanaďanky, atd. Organizačně bylo vše zvládnuto výborně.
Květiny vítězkám pak předával sám Mr. Sobotka. Dav diváků domů odcházel s rozhodně zajímavým sportovním zážitkem. Zítra je na programu hlavní kategorie mužů, kde bude z našich reprezentantů hlavním želízkem v ohni Martin Bína, který by chtěl být v TOP10.
Evžen, 2015-01-31
Tak jsem po čase znovu zalistoval v historii časopisu Motocross. Tentokráte jsem čerpal z čísla 1/1983, které vyšlo jako premiérové. Hned na první straně uvnitř vydání je úvodník, ve kterém redakce vysvětluje, co jí vedlo k vydání tohoto časopisu. Důvodem byl nedostatek informací o motokrosu v odborných časopisech a v denním tisku v ČR. Cílem bylo podávat podrobné informace o dění kolem motokrosu v tehdejším ČSSR i ve světě. Čtenáři byli nabádáni, aby do redakce při ZO Svazarmu Dlouhá Loučka zasílali i své postřehy, nápady, fotky, atd. Tisklo se v nákladu 2000 kusů v Moravských tiskařských závodech v Olomouci.
Můžeme zde najít technické údaje o továrním speciálu ČZ 250 Typ 978/83 určeném pro československou reprezentaci na závody MS. Jak vidno, motocykl se už tehdy mohl pyšnit alespoň poměrně zajímavými doplňky, když už motor musel být takový, jaký byl. Přední tlumiče byly např. Marzocchi, zadní pérování Öhlins, zapalování Motoplat, karburátor Mikuni, spojkové lamely Yamaha, ráfky DID, svíčky PAL nebo Champion, olej Bel-Ray nebo Castrol, otočná rukojeť (plyn) Magura, blatníky M.Robert. Cena byla však na tehdejší dobu přímo závratná – 200.000Kčs, což tehdy představovalo zhruba sto měsíčních výplat…! Obyčejný smrtelník se ale k těmto novým strojům nedostal. Skončily v Dukle, anebo ve Středisku vrcholového sportu.
Jinak v Mistrovství ČSSR už tehdy nejezdily pouze motocykly ČZ, ve startovní listině se objevuje celkem sedm značek. Prim hrají jezdci jako např. Kovář, Velký, Vetešník, Antony, Špaček, Štaud (250ccm) a Sedláček, Hanáček, Král, Tichý, Janeček a Churavý (500ccm).
V tomto čísle se také můžete dočíst o Mirkovi Jirečkovi, dlouholetém motokrosovém fotografovi, kterého potkáte na každých závodech i dnes. Je zde napsáno, jak začínal s endurem a s motokrosem, ale jak se pak v šestadvaceti letech zranil a od roku 1970 motokros fotí. Mirek Jireček se také stává jedním z dvorních dodavatelů fotek pro tento motokrosový časopis.
Najít můžeme také unikátní fotku tehdy devítiletého Belgičana Stefana Evertse, dnes nejúspěšnějšího motokrosaře všech dob (celkem 10 titulů mistra světa). Se svou Suzuki 85 se tehdy jako jeden z nejmladších účastnil vložených závodů třídy 80ccm při závodech MS.
Dočíst se též můžeme informaci o předčasném a nešťastném konci kariéry Gastona Rahiera z Belgie. Tehdy již trojnásobný mistr světa měl vážný pád na závodě MS ve Francii, ruka se mu bohužel dostala do zadního kola. Přetrhané šlachy a žíly se již bohužel nepodařilo lékařům spojit a tak museli tomuto jezdci amputovat ruku v předloktí.
Technickou novinkou tehdy byly benzínové agregáty, jež poháněly elektro centrálu, na níž pak jezdec na závodech mohl připojit, vrtačku, brusku, svářečku, čerpadlo, atd.
Časopis Motocross se v jedné rubrice zabýval též představováním jezdců v civilu. Rubrika se jmenovala „Kdo je kdo“. První číslo představuje například Vildu Jirouše, který byl vedoucím Střediska vrcholového sportu v Jiníně. Sám s motokrosem začal až déle, působil například jako tovární zajížděč značky ČZ. Dosáhl pak i úspěchů ve třídě 500cm, ale hodně lidí ho zná spíše jako výborného trenéra, který byl typický mj. důkladnou zimní přípravou jezdců na běžkách. Běhu na lyžích se totiž závodně věnoval v mládí.
Dále vydání představuje strakonického Jirku Hynka, šumavského rodáka z Lenory, který jezdil dlouhá léta motokros ve třídě 500ccm, chvíli se věnoval také ledové ploché dráze a jeden čas býval i velice úspěšným jezdcem do vrchů (vyhrál například první ročník Strmého vrchu v Chýnově v roce 1981). Později působil jako trenér v SVS TZM v Jiníně. Na závodech (v sedle motocyklu!) ho potkáváme dodnes. Je mj. duší seriálu Šumavský pohár. Vždy zůstal věrný značce ČZ.
K motokrosu patří i mechanici. Jednoho takového, Milana Pešata, též představuje toto číslo. Rodák ze Šternberku začal závodit ve čtrnácti letech na vlastnoručně vyrobeném motocyklu Jawa 50. Později jezdil závody KP a Český pohár na stroji ČZ250, ale většina z nás ho pamatuje jako špičkového mechanika v SVS Jinín. Tento velký sympaťák už dnes bohužel není mezi námi.
Zajímavé je i foto vítězů s velkým pohárem maršála Tita, když naši reprezentanti vyhráli mezinárodní závod tehdejších zemí východního bloku v Jugoslávii ve složení František Hrobský, Josef Chára, Libor Černý a Míra Štaud.
Tak to by bylo pro dnešek vše a někdy zase zalistuji, materiálu mám dosti:-)
Evžen, 2015-01-25
Zde Vám přinášíme složení Sportovní komise SMS Jižní Čechy: Jaroslav Vrchota - člen výboru, Zdenek Blábolil - člen výboru, Milan Heřman st. - člen, Jiří Teplý - člen, Erich Pour - člen, Martin Němec - člen, Evžen Zadražil - předseda.
Tato komise se sejde v tomto složení poprvé v 5. KT, tedy ještě do konce ledna 2015. Pozvánku obdrží členové extra. Probírána bude především Příloha Národních sportovních řádů pro motokros "SMS Jižní Čechy" pro sezónu 2015 a dále pak témata, o něž bylo žádáno (např. systém bodování, postupové klíče ze tříd hobby, pouze jeden volný trénink třídy 85ccm, atd.). Dalšími body můžete přispět i Vy, nejlépe do mého mejlu a nebo do G-Booku na tomto webu. Výsledky hlasování pak budou zveřejněny v zápisu se schůze.
Dále byla ukončena anketa (vlevo) o logo SMS Jižní Čechy. vyhrálo logo, jež dostalo dvě třetiny všech hlasů a doprovází již tento článek. Ostatní dvě loga se shodně podělila o zbývající třetinu hlasů.
Evžen Zadražil, 2015-01-18
Věrný fotograf snad všech motokrosových závodů na jihu Čech Děda T. se se svým objektivem nezaměřuje pouze na motorky, ale i na hezké dívky a ženy, které k závodům neodmyslitelně patří. Odkaz na celou jeho krásnou fotogalerii najdete proklikem přes přiloženou fotografii.
Evžen, 2015-01-08
Člen výboru SMS Jižní Čechy Jarda Vrchota, dnes motokrosař v kategorii Veterán 60+, stál v dobách své největší slávy u mnoha důležitých milníků ve světě sidecarcrossu. Minulý týden poskytl interview webu motolevel.com, které Vám nyní nabízíme:
Kdo vládne současnému sajdkárkrosu, uhádne snad každý, kdo se o tento sport zajímá, ale už málo se ví o vítězích a mistrech let dávno minulých. Na našem webu jsme již pár rozhovorů s takovými osobnostmi přinesli. Nyní bychom rádi navázali a připomněli dalšího bývalého sajdkárkrosaře, jenž se stal vítězem první soutěže sajdkár v Československu, tzv. Poháru ÚV AMK Svazarmu. Na sklonku kariéry pak dělal mechanika dvojnásobnému mistru světa, Christophu Hüsserovi!
Více se dočtete ZDE.
Evžen, 2015-01-06
Jako na přelomu let 2013/2014 i letos se rozhodla parta klanu Krejčích a přátel uspořádat rozloučení se starým rokem na tréninkové trati Motosportu Chýnov v Chotovinách.
Původně avízovaný srandamač musel být bohužel vzhledem k nepříznivému stavu tratě odvolán. Totálně zmrzlý podklad a šibalsky ukryté zamrzlé plotny pod lehkou přikrývkou sněhu jsou jak všichni víme skoro vstupenkou na některé oddělení místního felčarského střediska.
I přesto se ale jezdilo. V rámci recese i přípravy na motoskijöring se našlo pár odvážlivců, kteří si zkusili pár kol objet, zadriftovat. Jak se dalo předem očekávat, bez pádů a legračních figur se to neobešlo. Až na lehce odřené předloktí Jardy Krejčího byla exhibice bez zranění.
Původně jsem zamýšlel si zazávodit v kategorii ATV ale jak bylo odvoláno, měním záměr, kolku vemu a spáchám dobrý skutek, budu vozit přítomné děti ať mají hezkou atrakci. Některé za odměnu, některé za trest. To se jen mění způsob jízdy J. Nakonec při pohledu ne teploměr a nutnost přesunu po vlastní ose vyměknu jak vařená hruška a jedu autem.
Kdo objel, získal nárok na pamětní kartičku za účast na silvestrovském ježdění. Vyžadoval jsem kartu také, ale Ondra nekompromisně pravil, že to musím na něčem objet a pak ho napadla ještě horší varianta, že udělají pro Míšu vyjímku a můžu trať oběhnout. Nechtěl jsem riskovat infarkt a jdu si vybrat stroj. Nezákeřně vypadala jedna z mých prvních mašin Jawa 23A Mustang. Nefláknu sebou z velké výšky a kolegovi nezpůsobím závratnou finanční škodu. Stroj ale odmítl nastartovat, zima, stávkoval. Kurňa co teď a hle vedle Kawa Nikolky! Jdu škemrat o půjčení. Byť jsem Martina ukecal, tak si to potom rozmyslím, nechci Nikolce zkazit konec roku, zlomenou motorkou na dva kusy. Pak jsou mi ještě dokonce vnucovány dva cvajtakty o obsahu 250, což s díky odmítám, bo by to byla tlama jistojistě a ostudy jsem tu udělal už dost loni, jak jsem předvedl kotrmelec se čtyřkolkou. Toužíc po kartičce ji tedy potom v nestřežené chvilce prachsprostě ukradnu.
No pokecali jsme, probrali veselé historky ze závodů, podrtili si pravice, zulíbali holky a jeli dom slavit. Bylo to fajn a velké poděkování za organizaci chotovinské partě nadšenců. Někdo se jen povaluje u telky a oni jdou, v mrazu postaví stan o kapacitě půl Chotovin (vytápěný!), seženou občerstvení, teplé i studené nápoje, pozvou přátele a poskakují tam okolo nich. Pak to samo musí vše sbalit a uklidit, kdy my už cucáme grog někde o kus dál. Dámy a pánové klobouk dolů a jestli mi přistane letos zase pozvánka, přijedu velice rád!
Míša #302, 2015-01-02