Články

reakce Petra Kováře na článek z historie motokrosu

Bývalý vynikající reprezentant Petr Kovář, o kterém se také píše v jednom tématu v níže uvedeném článku z historie motokrosu, po přečtení zavzpomínal, jak to před těmi třiceti lety viděl ze svého pohledu, tedy z pohledu jezdce a napsal nám zajímavé informace do G-Booku. Určitě to stojí za přečtení, proto to dávám na titulku:

Ahoj krosáci,
tak Evžen mně zase připomněl jak letí čas, ale v tomto případě osmdesátá léta - jako kdyby to bylo včera. Rád totiž budu zase reagovat na jeho vzpomínky publikované od pana Pohajdy v časopise Motocross (1985).

Zrovna to posilování přebrané z Itálie, kde jsme tehdy jezdili reciprocitně na soustředění do Polcanta, jsem moc nemusel. Bylo totiž časově hrozně dlouhé (nezáživné) a tělo zas až tak zabrat tedy rozhodně nedostalo. Jenomže problém byl v tom, že když nám to naordinovali italští trenéři, tak jsme to museli zařadit i v Dukle do systému repre. přípravy, bez debaty - prostě rozkaz. Nám závodníkům tehdy bylo jasné, že s tím nic nenaděláme a po tomto posilování jsme se vždy těšili na náš oblíbený fotbálek, kde naopak jsme byli ochotni zmáčknout se nadoraz! A večer si třeba ještě individuálně přidat, protože ta italská cesta se alespoň mně moc nezamlouvala, co se týče té posilky.
Jinak soustředění v Polcantu bylo výborné, italští trenéři nám dali hlavně hodně nových poznatků v trénování na motocyklu, kde jsme trénovali intenzívně se startem pouze na několik kol a vše se několikrát opakovalo do bezvědomí! Prostě krátce, ale intenzívně, bylo to totiž ve finále i na objem. Do té doby jsme spíše doma jezdili v přípravě dlouhé nezáživné rundy, které nikoho moc nebavily, takhle to byla lepší (zábavnější) a přitom jsme na trati nechali vše.
Navíc také tamní trenéři vzpomínali na Faltu a spol, když oni jezdili do ital. tréninkového centra v Polcantu před námi (70léta) a vyučovali italské juniory (Madii, Rinaldi atd.) motokrosové abecedě. Za mě už to ale bylo obráceně, Italové vyučovali zase nás, ale mělo to pro nás velký přínos, neboť oni ve světě už něco znamenali. A právě Rinaldi (2x mistr světa) byl výborný kamarád, vždy se s námi pozdravil i uměl několik českých slovíček (což jsme čuměli), několikrát jsme mu dali naši Plzničku, znal ji. Ta také mimochodem zabrala, pokud jsme na závodech MS měli nějaké potíže.

Na to Lucembursko si pochopitelně vzpomínám, byli jsme tam tenkrát tři repre - ještě Špaček a Štaud. Madii měl smůlu, že to tak zle dopadlo, protože se mělo rozhodnout při závodě a né takhle nešťastně v kvaldě. My to tehdy přáli více Rinaldimu, byl větší kámoš, Maddi ten s námi moc nekomunikoval, ale ten rok jel skvěle a Cagiva šlapala jako hodinky, potom teprve přišla její chvíle (Strijbos, Vehkonen). A co my?
Jeli jsme už na Kawách druhým rokem, sbírali poctivě zkušenosti a také body. Svět už o nás věděl, navíc v Dalečíně se jeli ten rok družstva, bojovali jsme tehdy o bednu, já dokonce s Rinaldim o vedení v samotném závodě několik kol, ale potom jsem upadl a přestala jet motorka. Navíc v druhé jízdě jsem prorazil ze třetího místa pneumatiku. Kluci ale zabojovali, především Špaček a nakonec sice smutní jsme skončili až čtvrtí, škoda že já jsem to pokazil, medaile byla tehdy opravdu velice blízko a náš Československý motokros to tak hodně potřeboval. Ale nejlepší léta na Kawě měla teprve přijít... Tak už se zase těším na Evžena až znovu zavzpomíná na tehdejší léta "stříbrného motokrosu".

Zdraví Vás Petr Kovář

fotky Dědy T. ze Šumavského poháru Netolice

Fotogalerii Dědy T. z prvního závodu Šumavského poháru, který se jel uplynulý víkend v Netolicích, najdete proklikem přes přiloženou fotografii ČZ rajdra Jardy Krejčího z tohoto závodu.

Evžen, 2015-04-08

opět něco z historie motokrosu (jaro 1985)

Opět jsem zalistoval na svou dobu špičkovým časopisem Motocross, který v 80. letech minulého století, tedy v době totality, informoval nejenom o českém motokrosu, ale i o motokrosu světovém. Jakoby si ho tehdejší cenzura ani nevšimla. Tentokráte jsem si vzal k ruce jarní číslo 02/1985, tedy úplně přesně třicet let staré vydání.

Začneme zprávou o zimním výměnném pobytu československých motokrosových reprezentantů Antonyho, Kováře, Štauda, Vetešníka, Černého a Drozdy v Itálii, kde se připravovali na seriál MS. Italští juniorští reprezentanti zase byli recipročně v ČSSR, kde se účastnili zimních motokrosů. Zajímavé jsou poznatky státního trenéra Jana Stracha. Hovoří například o tzv. stresové přípravě, kdy se svaly posilují v křeči a většina cvičení se provádí v pozici jako na motocyklu. Vše je pod dohledem lékařů a trenéra. „Posiluje se šest týdnů nepřetržitě a vydrží to opravdu jen silný jedinec. Trenér musí být v podstatě sadista. Kdo tento trénink nevydrží, okamžitě ho z italské reprezentace vyhodí, protože se prý pro motokros nehodí“, popisuje tréninkové metody Italů Strach.

Číslo obsahuje též zajímavý rozhovor se Švédem Hakanem Carlqvistem, motokrosovým mistrem světa královské třídy 500ccm (na přiloženém snímku z MS 500ccm v Namuru v popředí uprostřed s číslem 11). Ten se do svých dvaadvaceti let věnoval na reprezentační úrovni hokeji. Do svých sedmnácti let nikdy neseděl v sedle motocyklu…! K motokrosu ho přivedli jeho starší bratři, a protože ho začal motokrosový sport čím dál více fascinovat a dostavily se záhy i první úspěchy, rozhodl se hokej opustit a věnovat se pouze motokrosu. Uvědomil si, že mu kolektivní sport nevyhovuje, že v motokrosu může bojovat sám za sebe. Dotáhl to tak daleko, že převzal žezlo nejlepšího sportovce Švédska po legendárním tenistovi Björnu Borgovi! Mohl být i prvním motokrosařem na světě, který by získal titul mistra světa ve všech třech třídách (měl na svém kontě i titul ve 250ccm) a jeho fanoušci mu tuto možnost často podsouvali. „Jsem moc veliký a těžký, moc těžký!“ zavrhnul však tuto teorii se smíchem na tváři drsný seveřan.

V sekci „Kdo je kdo v motokrosu“ najdeme například informace o Miroslavu Kučírkovi. Jak mu jeho děda se strýcem postavili v necelých šesti letech první motokáru, pak malou motorku, v jedenácti mu sehnali starší ČZ 125ccm pětikvalt. Závodit ale začal až v šestnácti letech. Hned vyhrál Krajský přebor (1983) a o rok později si jeho talentu všimli v SVS Strakonice, kde hned získal své místo. Mimochodem dobrá volba, když si uvědomíme, že „Kůča“ pak získal min. patnáct domácích titulů a dokázal se postavit i na bednu v závodech MS (pozn. autora).

Jeden článek pojednává i o přípravě motocyklu na závod a jeho údržbě. Že jezdec musí bezpodmínečně znát každou součástku svého motocyklu, aby při poruše mohl snadněji identifikovat závadu a v krátkém čase ji odstranit. Nebo také jak je potřeba po každém umytí stroje po závodech demontovat, vyčistit a namazat řetěz, vysušit vodu z karburátoru, zapalování, filtru sání a klikové skříně motoru. Jak např. čistit papírový filtr sání (kromě molitanového se používal i papírový, vyrobený pro automobily Škoda), jak kontrolovat gumové manžety sání mezi karburátorem a válcem, které často praskaly, atd., atd. Zkrátka dřív platilo, že co jezdec, to musel být i zručný mechanik, což už je při dnešní technice zdaleka minulostí (pozn. autora).

Toto číslo dává i tip na chrániče rukou na řídítkách, které byly v té době novinkou. Měly chránit ruce jezdce před blátem a kameny. A protože tehdejší PZO Tuzex nabízel tyto chrániče pouze z dovozu a za hodně peněz, obsahuje vydání výkres a návod od ing. Jiřího Heiníka, jak si takové chrániče z plastu nebo ze silonu vyrobit a namontovat doma. Zřejmě si je podle toho návodu tehdy vyrobil i můj otec, neboť jsem si všiml ve výkresu poznámek, dopsaných jeho rukou:-) (pozn. autora).

Další článek ing. Heiníka pojednává o novém, moderním tréninkovém prostředku, tzv. saltapiku, určeným pro tělesnou přípravu motokrosaře. Byly to trubky svařené do tvaru T (dole se stupačkami) tak, aby to odpovídalo vzdálenosti stupaček a řídítek na motocyklu. V dolní části byla pod stupačkami zabudována mezi nosníkem a kluzákem pružina, styčná plocha se zemí pak byla zakončena tvrdou pryží. Na tomto skákadle mělo v rámci tréninku docházet nejen k rozvoji síly a vytrvalosti, ale pro motokros hodně důležité nervosvalové koordinace, rovnováhy a rychlosti reakce. Na toto si také jako kluk pamatuji, že jsme měli doma, bohužel nevím, kde je tomu konec (pozn. autora).

Italskou tragédií je označen titulek, kde se dále pojednává o lucemburském, nechvalně proslulém závodišti Ettelbruck. Poté, co tam začátkem osmdesátých let při finále MS třídy 500ccm zlomili neukáznění belgičtí fanoušci klackem ruku Angličanu Grahamu Noyce, rozhodla FIM, že se tam další podnik MS již nepojede. Po dvou letech pauzy však přišli pořadatelé s tím, že udělali všechna opatření, aby se nic podobného již neopakovalo. Dostali se tedy do kalendáře opět s finálovým závodem, tentokráte však třídy 125ccm. Na titul měl tehdy s velkým náskokem hodně našlápnuto Ital Corrado Madii. Navíc šlo po dlouholeté nadvládě Suzuki o titul i italské značce Cagiva, kterou Madii sedlal. Na posledním závodě mu stačilo jen pár bodů, navíc druhý byl průběžně další Ital, Michele Rinaldi, a tak jely do Ettelbrucku oslavovat titul Mistra světa desetitisíce (!!!) Italů. Co čert nechtěl, dobře připraveného a soustředěného Madiiho sestřelil při kvaldě horkokrevný Ital Fanton. Bylo to ale opravdu nechtíc, trať byla naneštěstí postavena tak, že si na rychlé kolo jezdci najížděli ne po směru jízdy, ale příměji ve směru od startovacího zařízení. Nad ležícím Madiim se v tu ránu sesypal hrozen italských fanoušků, který donutil pořadatele kvalifikaci ukončit a hrozil pořadateli bitkou. Maddi nakonec skončil se třemi zlomeninami nohy a bylo po titulu. Ten sice získal další Ital Michelle Rinaldi, bohužel však ne na stroji italské výroby.

A ještě jedna perlička závěrem. Když takhle jednou jeli maďarští reprezentanti na mezinárodní závod do Rašovic, netušili, že v ČSSR je sedm obcí tohoto jména. Jeli do prvních Rašovic, které na mapě našli, tam ale o závodech nikdo nic netušil. Za pomoci Veřejné bezpečnosti tehdy ve tři hodiny v noci před závodem do těch správných Rašovic přeci jen doraziliJ

Evžen Zadražil, 2015-04-06

Obvykle není potřeba navštívit lékárník pokaždé, když potřebujete koupit drogy. Sortiment je de facto obrovský. Cialis je nejznámější lék pro pomoc mužům udržet erekci. Náš článek říci více o koupit Genericky Cialis. Tento článek říci více o příznacích erektilní dysfunkce a . Nejpodstatnější otázkou je třeba vypadat, je . Možná jste už o tom četl. Existuje mnoho věcí, které mohou rozum impotenci. Co bych měl požádat lékaře před objednáním Cialis? Poraďte se se svým lékařem, pokud užíváte nějaké jiné léky. Nepoužívají nápravu bez vědomí svého lékárníka, pokud máte v plánu, aby se stal brzy těhotná.

fotogalerie Dědy T. z Netolic

Proklikem přes přiložené foto Vám přinášíme fotogalerii Dědy T. z juniorského mistráku v Netolicích.

Evžen, 2015-04-01

galerka Jany Wagenknechtové z Netolic

Pěknou fotogalerii Jany Wagenknechtové z juniorky v Netolicích najdete ZDE.

Evžen, 2015-03-31