Články

exkluzivní interview s jedním z největších motokrosových fanoušků v ČR!

Pavla Businského zná většina motokrosových jezdců i fanoušků jako věrného diváka, který nechybí snad na žádných závodech. Dokonce bych si ho dovolil nazvat divákem nejvěrnějším! Vzhledem k tomu, že bez diváků nejsou motoristické závody tím pravým ořechovým, napadlo mě s tímto zajímavým člověkem udělat rozhovor.  

Pavle, odkud vlastně jsi a kolik je Ti let…?

Pocházím z Tachova v západních Čechách, nyní žiji v malé obci Třebel cca 10 km od Stříbra a je mi 42 let.

Jak jsi k motokrosu přišel, také jsi někdy závodil?

V motokrosu jsem nikdy nezávodil, jezdil jsem jen závody v bikrosu na BMX. Ale už dávno před mým narozením se moji rodiče Hana a Josef Businských jezdili dívat na motokrosové závody v okolí. Když mi bylo 5 let, vzali mě na závody u nás v Tachově do legendární Tachovské rokle. Byl jsem ještě hodně malý, ale ten závod si pamatuji dodnes jako by to bylo včera. Už při zahajovacím ceremoniálu, kdy jeden jezdec vždy před závodem, jak bylo dříve zvykem, uzavíral s červenou vlajkou za pasem samotnou motokrosovou trať, jsem začínal trochu vyšilovat nadšením a o 10 minut později, když se na startu seřadilo 40 jezdců, tak tento okamžik navždy změnil můj život. S pádem startovacího zařízení se pak začal odvíjet můj životní příběh.

Co Ti na tom tak učarovalo...?

Ten nádherný zvuk dvoudobých motorů, vůně spáleného benzínu, ta pestrobarevnost jezdeckého oblečení a motocyklů, to víření prachu a létání bláta, souboje jezdců na trati, osobně neznám hezčí sport na tomto světě. Strašně mě baví po závodech zapisovat a studovat výsledky, mám soukromý ručně psaný archiv vedený od roku 1995, kde je zapsána úplně každá jízda MČR a MS všech kubatur. Už několik našich špičkových závodníků, kteří si chtěli dát svojí kariéru dohromady, mě oslovili a požádali o jejich výsledky za celé jejich závodní působení.

A co na to říkají doma, máš rodinu? Jezdí někdy s Tebou?

Jsem rozvedený, mám dvě dcery Adrianu (20) a Michaelu (11), ta starší se mnou od mala jezdila často a třeba i do světa, naposled se mnou byla v italském Arcu. Tu mladší beru každý rok na pár závodů, ale moc jí to neříká. Současná přítelkyně Lenka se mnou ze začátku jezdila hodně, teď už moc ne, má ráda psy a koně, a tak se někdy účastním zase já s ní závodů v agility a parkuru. Ale jinak když slyší, že zase jedu o víkendu na závody, úplně se na to netváří (smích).

Jaké motokrosové seriály preferuješ, kde si to nejvíc užiješ?

Závody, které jsem si vybíral, se měnily, jak čas plynul. V 90. letech jsem jezdil na kompletní seriály MEZ MČR motokros, superkros a závody ME a MS. Byla to hrozně krásná doba, kdy motokros byl na vrcholu zájmu jezdců, sponzorů i diváků. Byly závody, kdy přijelo do závodu MS třeba 120 jezdců, jen 40 se jich kvalifikovalo do hlavního závodu a 80 jich v sobotu balilo kufry nebo jelo v neděli závod útěchy. Po roce 2000 se motokros začal měnit, začala se z toho stávat komerční záležitost, hlavně seriál MS. Jasně, pro diváka bylo super, že mohl vidět v jeden den a na jednom místě všechny tři třídy mistrovství světa, ale z pozice jezdce se už bylo těžké do takového závodu dostat, zejména po finanční stránce. Dnes stačí jen zaplatit a jedeš. Neříkám, že dnešní MS je špatný závod, ale už to není ono, je to všechno takové umělé. K dnešnímu dni jsem se zúčastnil 140 závodů MS. Po roce 2000 jsem začal jezdit především na zahraniční závody MS a seriály Mezinárodního mistrovství Německa Adac MX Masters a DM125, DM Open. V posledních dvou letech se mi začalo líbit i enduro, a tak jedu celý seriál endurosprintu. Dále od dětských let miluju závody v sidecarcrossu, které občas nazývám královskou kubaturou motokrosu. Od roku 2002 až 2011 jsem se účastnil 40 závodů každý rok. V sobotu jsem byl na závodech na jednom místě a v neděli na druhém, přejezdy z jednoho na druhý 600-700 km nebyly výjimkou.

Kde jsi se byl na motokros podívat nejdál a jaké to tam bylo?

Tak oni všechny velké zahraniční závody byly vždy přes 1000 km, ať už to je Anglie, Itálie, Nizozemí,, atd. K dnešnímu dni jsem navštívil 62 zahraničních MX areálů, a jak se mi tam líbilo, to se vždy odvíjelo od toho, jaká tam byla trať. Jsem totiž blázen do přírodních kopcovitých hlinitých tratí, to je ten pravej motokros a proto miluju i české tratě jsou nádherné a členité. Absolutně nesnáším rovinaté MX tratě, kde jsou udělané jen skoky a umělé překážky. Ale na druhou stranu třeba halové superkrosy v Německu miluju. Výjimkou, kde mi nevadí rovina na trati, je třeba Valkenswaard nebo Lierop, protože když vidíš, jak ta písková trať je rozbitá na kaši, tak ty jezdce fakt obdivuješ, jak v tom vůbec můžou závodit. Mým snem, který určitě jednou uskutečním, je letět do USA a zúčastnit se tam aspoň 2-3 závodů amerického mistrovství AMA National.

S kterými největšími legendami máš třeba společné foto?

Setkal jsem se postupně úplně se všemi legendárními jezdci, kteří pro mě byli absolutní bohové, nejenže jsme dali společné foto, ale tihle kluci se ke mně chovali vždy, jako kdybychom se znali 20 let. Úplně nejvíc pro mě bylo setkání se Stefanem Evertsem, Joelem Smetsem a Sebastianem Tortelim - to byli pro mě největší velikáni světového motokrosu, dále bylo super setkání s americkými jezdci Dungey, Barcia, Tomac, Alessi, tihle kluci si na nic nehrají a přitom jsou to absolutní hvězdy. Abychom nebyli jen u světových jmen, tak co se týče českých jezdců, nejraději mám prostě Petra Bartoše a Petra Smítku. Jsou to oba kamarádi a super kluci. Petr Bartoš je ročník 79, stejně jako já a tak jsem sledoval jeho kariéru od 85 ccm až po veterány, neskutečně mu fandím a jsem rád, že se mu stále daří porážet mnohem mladší kluky. Petra Smítku znám od jeho dětských let a v podstatě jsem s ním zažil celou jeho kariéru v Německu a byla radost ho tam každý víkend sledovat. Nyní se dal taky na enduro, a tak i v něm mám komu fandit.

Máš nějakou zajímavou nebo veselou historku, kterou jsi zažil v motokrosovém prostředí?

Tak veselých příhod bylo mnoho, ale jedna vtipná (teda ne pro našeho kamaráda) se stala jednoho říjnového dne. Tehdy na jaře 7.4.1996 se mělo jet MČR v Netolicích, ale jak na jaře roztál sníh, byla trať pod vodou a závod byl zrušen a přeložen na 19.10.1996. Tehdy v tom říjnu jsme přemlouvali jednoho pána, ať s námi do těch Netolic jede, ale on měl hrozně žárlivou manželku, která si myslela, že jede někam za ženskýma. Nakonec se ji podařilo přesvědčit a do Netolic vyrazil, večer přijel domů a jeho žena na něj hned spustila, že byl stejně někde za ženskýma a ne na závodech, on úplně s ledovým klidem vytáhnul program a vstupenku ze závodů a předložil jí to jako důkaz a šel do sprchy. Jenže!!!! Na programu i vstupence bylo původní datum závodu 7.4.1996 a v tu neděli bylo 19.10.1996 tak na něj naběhla do té koupelny a dala mu tam sodu, že jí lže a vysvětlovat žárlivý ženský, že to na jaře zrušili a jelo se to až dnes, to fakt nechceš (smích).

Z čeho to všechno financuješ a na kolik peněz Tě sezóna na cestování přijde?

Když mě nebrali na závody jezdci nebo jejich příbuzní, tak jsem si to úplně všechno hradil sám, nebo jsme se s partou složili na benzín. Jak já vždy říkám, jeden a půl baráku jsem v tom motokrosu za svůj život určitě utopil.

Čím na závody jezdíš a kde tam spíš?

Většinou jezdím osobákem na otočku, i když jsou to třeba Petrovice, které mám 560 km jednu cestu. Když to jsou závody někde ve světě, tak také osobákem, dřív jsme spali přímo na závodech v autech, dnes si většinou pronajmeme hotel někde ve městě.

S kterými kamarády, podobnými fanoušky se na závodech nejvíce potkáváš a odkud jsou?

Nadšenců, kteří se celý život jezdí dívat na závody, je v České republice celkem dost. Budu jmenovat třeba Míru Aubrechta z Těchlovic, který mě po závodech doprovází už 20 let, dále Jarda Blažek z Tábora, který mě už jako mladého kluka brával s sebou na závody na Moravu a na Slovensko a v posledních letech to je zejména Zdeněk Šťástka ze Záborné Lhoty, který je vášnivým sběratelem motokrosových dresů a jeho sbírka již zahrnuje téměř všechny světové jezdce.

Máš a stíháš ještě i jiné koníčky?

Kromě motokrosu mě zajímá film, zejména filmové horory. Mám doma 3000 DVD se strašidelnými filmy, dále nauka o houbách (mykologie) a o stromech (dendrologie).

Děkuji za rozhovor a na viděnou, kde jinde, než zase na závodech!:-)

Evžen Zadražil, 2021-06-13

fotogalerka Dědy T. ze ŠAC v Zalánech

Fotogalerku Dědy T. z úvodního závodu Šumavského Amater Cupu (ŠAC) v Zalánech, nebo jak říká domácí Olda Kolář "na Zalánech" najdete proklikem přes přiložené foto.

Evžen, 2021-06-09

fotky z MMČR Junior v Horažďovicích

Fotogalerii z MMČR Junior v Horažďovicích od Pavla Horáka najdete ZDE.

Fotogalerku od Karolíny Hůlové z téhož zíávodu ZDE.

Evžen, 2021-06-09

Report, fotky a výsledky z úvodního MMČR Junior v Horažďovicích

Report Autoklubu ČR z MMČR Junior v motokrosu v Horažďovicích najdete ZDE

Povedeného úvodního závodu juniorského mistráku se kromě nejlepších českých juniorů účastnili i závodnící z Německa, Dánska, Švýcarska, Rakouska, Maďarska a Slovenska, zkrátka parádní mezinárodní úroveň. Trať byla skvěle nachystána, počasí závodu vyloženě přálo a zdravotníci byli téměř bez práce, zkrátka co více si přát...! Snad jen aby tomu bylo podobně i na dalším podniku tohoto šampionátu v sobotu, 19. června v Jiníně...!

Fotogalerii Jany Terešákové najdete proklikem přes přiložené foto.

Oficiální výsledky závodu najdete ZDE.

Evžen, 2021-06-07

fotogalerka od Andrey Sládkové ze ŠAC Zalány

Fotogalerku z prvního závodu seriálu Šumavského Amater Cupu (ŠAC) od Andrey Sládkové, který se jel v sobotu va Zalánech, najdete ZDE.

Evžen